2. TRIMESTR TĚHOTENSTVÍ - screening, těhotenské nevolnosti, kojení v těhotenství, jak roste bříško
Druhý trimestr by měl být pro maminku nejpohodovější. Nevolnosti, únava a další těhotenské neduhy by měly úplně vymizet. Měla by být víc v klidu díky výsledkům screeningu a díky prvním pohybům miminka. Také je zde nejnižší riziko samovolného potratu a dalších potíží. Ale každá maminka to prožívá jinak... A jak jsem prožívala druhý trimestr druhého těhotenství? To se dočtete níže.
 |
| Pro miminko jsme pořídili nové nosítko, ale i tak jsme ho museli vyzkoušet i s 13 kilovým Jonáškem. Ale šátkové Mei Tai je i tak mooc pohodlné. Zatím zvládám nosit na břiše, ale záda už jsou po delší době cítit. Ale Ježíšek by to s kočárkem tak hravě nezvládl. |
 |
| Hodně často se mě ptáte na kojení, jak to máme. Takže tak. Jonášek byl plně kojený do 6. měsíce, kdy jsme začali postupně s příkrmy podle BLW metody (info tady: http://lifebykam.blogspot.com/2018/08/jak-na-prvni-prikrmy-blw.html ). Pak nás překvapil malý bojkot kojení, který trval cca 3 dny, ale vše pak naběhlo do běžných kolejí. Joník tedy nikdy nezažil umělé mléko (krom asi 2 pokusů, kdy jsem musela brát silné léky na migrénu a nemohla jsem pár hodin kojit), postupně se rozjedl víc a víc a kojení tak ustupovalo do pozadí. Vnímám a vím, že to není jen o jídle, ale hlavně o tom konktaktu mezi děťátkem a mamimkou, o té jistotě, o ujišťování se, že maminka je tady pro dítě vlastně skoro kdykoliv je třeba. Bez kojení si nemoc, horečku, bolení zoubků nebo i větší pády nedokážu představit. V prvním trimestru se postupně odstavoval v noci (najdete zde také článek o prvním trimestru: http://lifebykam.blogspot.com/2018/11/1-trimestr-tehotenstvi-cesta-k-miminku.html ), ale přes den se kojil zcela běžně, ráno po probuzení se na to těšil, takže jsme kojili a tulili celkem dlouho. Pokud jsme zbytek dne trávili venku, bylo kojení méně, než když jsme byli jen doma. Postupně jsme se kolem 22. tt dostali na 1 - 2 kojení denně a to hlavně na uspávání (1 x přes den a večer). Během dne, když si vzpomněl, tak mléko dostal skoro vždy, ale už jen krátce. Během druhého trimestru ale začalo mléka přibývat, prsa se nalila a tak nebylo už vůbec bolestivé. Odmítnutí nese čím dál tím líp a líp. Večer už je schopen usnout i sám bez mlíčka, stačí mu jen kontakt, pomazlení a blízkost maminky nebo jiné osoby. Sama jsem dost zvědavá, jak to bude po porodu, jestli si Joník tenhle zvyk ponechá, nebo vše přenechá miiminku. Kdo ví.... |
Jonášek alespoň začal spát většinu noci v klidu, vzbudí se cca 1, zvládneme to s mazlením, hlazením, čuráním na nočník, čajem a je zase dobře. Přes den má teda problém někdy po obědě usnout, z čehož jsem docela protivná, protože se těším na hodinku pro sebe, kdy vyčistím hlavu a přemýšlím i nad vážnějšíma věcma než je druhá sloka písničky Běží liška k Táboru. :-)
V prvním trimestru jsem hlavně kvůli únavě, větší potřebě spánku, menší produkci mléka a bolestivým bradavkám byla nucena postupně omezit noční kojení. To se dělo postupně, snažili jsme se o kontaktní a nenásilný přístup. Nejprve se omezoval počet kojení vždy cca po pár dnech o jedno méně, nahrazovali jsme jej vodou, tulením, mazlením, medvídkem do ruky a celkem to šlo. Ze začátku Jony hodně plakal, nezvládal to, že mlíčko není vždy, když chce, ale postupně to bylo lepší a lepší. Jeho posun byl vidět každým dnem. Nakonec jsme po cca 5 týdnech noční kojení odbourali úplně a jsem tak všichni spokojeni. Joník je sice ještě jednou nebo dvakrát vzhůru, ale už tolik nepláče. A když ano, je to chvilinka, zvládne to s čajem v lahvičce, přitulením, svítícím medvídkem, nebo se jen přetočí. Vypadá to naopak, že si víc začal uvědomovat čurání a tak ho v noci posazujeme na nočník, někdy se i zadaří. Ale většinou je ráno plenka zcela suchá a zvládne to až ráno. Ráno se pak víc kojí (někdy i 45 minut), tulíme se a to už se mu to těžko drží, ale zvládne to vlastně jen jednou za ten den do plenky, což je fajn. Přes den má ještě nehody, ale to je v tomhle věku běžný. Zapomíná spíše v době hraní a venku si ještě neumí říct. Nijak na něj netlačíme a až přijde celkové odplenkování, tak přijde. Musí na to ale dozrát zcela sám.
Na přelomu 1. a 2. trimestru jsem byla na první schůzce s možnou budoucí porodní asistentkou. Domluvily jsme si veškeré podrobnosti - jaké bylo první těhotenství, porod, kojení, jaké jsou mé představy o druhém porodu, jaké mám plány a co mi ona může nabídnout. Bylo to moc příjemné setkání. I tak ale i nadále hledám jinou porodní asistentku, jelikož zvažuji domácí porod a první asistentka je již neabsolvuje. Tak pokud máte na někoho tip z Jihomoravského kraje, budu jen ráda.
 |
| Tulivka obecná :) |
Ve 13. týdnu jsem šla na screening z krve a to jen pro svůj vnitřní klid.
Přišly nám také po roce a půl výsledky genetických testů, na kterých jsme byli všichni tři a to kvůli Jonáškové kraniosynostóze (více o této nemoci zde: http://lifebykam.blogspot.com/2017/07/jak-jeden-den-muze-zmenit-vas-zivot.html). Výsledky dopadly výborně - nejedná se o genetickou mutaci, tudíž tuhle nemoc Joníkovi sourozenci mít nebudou (s velkou pravděpodobností). Jediná genetická změna byla u Jonáška, má malé procento, že jeho děti budou mít tzv. trpasličí syndrom a mikrocefalii (malou hlavičku) - tohle vše se dá ale dopředu zjistit před plánovaným rodičovstvím obou partnerů. Takže pro nás jsou to vlastně úžasné zprávy takhle před Vánoci a to hlavně vzhledem k mému druhému těhotenství.
14. 12. - konečně si začínám připadat aspoň trošku těhotně. Vypadá to, že bříško se začalo malinko rýsovat, ale zatím pořád vypadám jako tlustá než těhotná. Ale vlastně je to dobře, protože jsem si teď ještě mohla užívat nošení Jonáška, který se už pronese a teď to ani jinak nešlo - přes týden nám nefungoval výtah, tak to byl celkem dobrý trénink. Už za dva dny to budou dva roky, kdy se nám tenhle skřítek narodil a na mě jdou hrozné úzkosti, jak neskutečně rychle to uteklo a že jsem šťastná za to, kolik času s ním jsem, jak se mu věnuju, protože ani jednu naši vzpomínku nezapomenu. Je to už úžasnej kluk, který mamince chce se vším pomáhat, ale pořád se tulí jako to malé miminko. Všemu rozumí, i když nemluví, ale domluví se vždycky tak, jak zrovna potřebuje. Prostě náš miláček. :-* Letos jsme dárky volily hodně skromně, ale on bude mít určitě radost i tak.
P. S. Už mám nahoře první kilo, tak mám i radost. Miminku se daří výborně, je větší než podle původního termínu. Takže nám ho posunuli o týden dříve. A to směle kojím dál. A jak Joníka bolí zuby, nebo je nemocný, tak je přicucnutý celkem často. Zajímavé, že se nepotvrdily doktorovy teorie... ;)
Ale co mě moc potěšilo Tak už asi dva týdny prožívá Jonášek svoje období vzdoru se slovníkem ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne Mami mami mami ne ne ne ne ne ne jo Nechce se ti čůrat ne ne ne ne ne ne a chvíli na to se počůrá Johny Chceš napít ne ne ne ne ne ne ne ne tak si dám svůj oblíbený čaj a v tu chvíli se mi s&p po hrnku Uni půjdeme ven? Ne ne ne ne ne ne ne a chvíli na to už se jde chystat chystá si boty bundu čepici sálu A buší na dveře že chce jít ven a nejlepší je že kolikrát se s ním fakt prostě člověk nedomluví neví co chce Ptá se ho na 50 otázek a stejně se nedobré konce a jsou chvilky kdybych ho člověk nejraději uškrtil a zabalil a poslal balíkem hodně daleko Jinak ho samozřejmě miluji. :)
Od 15. tt mi přijde, že občas cítím pohyby, které postupně sílí, kolem 17. tt mě občas pobolívá břicho s mírným tvrdnutím a něco se tam vrtí, ale klasické pohyby ještě cítit nejsou - ještě aby jo, přes ten tukový polštář by ani nebylo cítit volání o pomoc. :-D
Občas mě popadnou pocity, zda je správně, že nechodím na pravidelné ultrazvuky, jak zjistím, kdyby náhodou s miminkem bylo něco v nepořádku. Ale vždycky tyhle myšlenky přebiju tím, že věřím v sílu a moudrost ženského těla, které ví, jak se má zachovat a samo se uzdravit, když je to třeba.
Kolem 17. tt jsme se definitvně dohodli na místě porodu. Často si s Jirkou čteme porodní příběhy, řešili jsme možnosti porodu s dulou, porodu s PA, porodu o samotě, porodu v různých městech v Jihomoravském kraji, o porodu v porodním domě v Krnově i možnost ambulantního porodu. Pro mě je však porod tak intimní věc, že už nechci zažít podobné scénáře jako u prvního porodu - neustálé otravující monitory, nadávky za hlučnější prodýchávání kontrakcí, nemožnost volného pohybu po pokoji, nemožnost nadstandartu, řízené tlačení, vnucování medikamentů, pokud porod nesestupuje dle přání porodníka, aj.
Je mi jasné, že každá z nás to má jinak, že některá nedá dopustit na medicínsky vedený porod, protože si sama nevěří, že by zvládla porodit bez asistence, ale stejně tak ani neodsuzuju domácí porody. Uvidíme, jak to u nás nakonec dopadne. Každopádně na příchod miminka se víc a víc těšíme. V mezičase nás ještě čeká přestěhování se do vlastního bydlení - konečně! A pak už budeme kompletní. Huráááá. :-)
Od 18. tt si už alespoň občas přijdu těhotná - ráno nic, ale večer už tam něco vidět je a když se předkolním tak taky. Mám z toho radost. Po svátcích jsem určitě přibrala (skoro 2 kila), ale kila neřeším, hlavně že se cítím dobře. Na jaře se zase bude víc sportovat, tak to snad nebude tak horký s přibranými kily.
V lednu bych se měla objednat na test cukrovky, který se provádí mezi 24. - 28. tt, nakonec na něj nepůjdu.Přijde mi zbytečné být tak dlouho bez jídla a pak vypít tolik cukru. Hladinu cukru si tak můžu pravidelně a v klidu, za běžných podmínek měřit na glukometru u našich. To mi pro můj klid bohatě stačí.
S kojením to vypadá tak, že mlíčka je víc - Jonášek se častěji kojí, ale zase o to víc mě bolí bradavky, takže ho musím občas přes den odmítat a v noci se už nekojí vůbec, málo kdy se vzbudí i na pití. Spíše se mu něco zdá, potřebuje čůrat a nebo jen přitulit maminku nebo tátu.
Doufám, že Vám tenhle článek dal alespoň malý vhled do toho, jak probíhá druhý semestr u druhého dítěte, o tom, co Vás čeká a nemine, co musíte/nemusíte absolvovat a co Vás bude těšit. Mně teď nejvíc těší silné pohyby miminka, které jsou cítit jak v noci, tak během dne. Jinak bych si to těhotenství snad ani tolik neuvědomovala (krom toho, že už si přes pupík nevidím tam dolů :-D). Budu ráda za Vaše komentáře, vzkazy a sdílení i Vašich příběhů.
Mějte krásné skorojarní dny.
S láskou
Kam.
Ale co mě moc potěšilo Tak už asi dva týdny prožívá Jonášek svoje období vzdoru se slovníkem ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne Mami mami mami ne ne ne ne ne ne jo Nechce se ti čůrat ne ne ne ne ne ne a chvíli na to se počůrá Johny Chceš napít ne ne ne ne ne ne ne ne tak si dám svůj oblíbený čaj a v tu chvíli se mi s&p po hrnku Uni půjdeme ven? Ne ne ne ne ne ne ne a chvíli na to už se jde chystat chystá si boty bundu čepici sálu A buší na dveře že chce jít ven a nejlepší je že kolikrát se s ním fakt prostě člověk nedomluví neví co chce Ptá se ho na 50 otázek a stejně se nedobré konce a jsou chvilky kdybych ho člověk nejraději uškrtil a zabalil a poslal balíkem hodně daleko Jinak ho samozřejmě miluji. :)
Od 15. tt mi přijde, že občas cítím pohyby, které postupně sílí, kolem 17. tt mě občas pobolívá břicho s mírným tvrdnutím a něco se tam vrtí, ale klasické pohyby ještě cítit nejsou - ještě aby jo, přes ten tukový polštář by ani nebylo cítit volání o pomoc. :-D
 |
| 16 tt a vypadá to, že kde nic, tu nic. Hlavně teda ráno... |
Kolem 17. tt jsme se definitvně dohodli na místě porodu. Často si s Jirkou čteme porodní příběhy, řešili jsme možnosti porodu s dulou, porodu s PA, porodu o samotě, porodu v různých městech v Jihomoravském kraji, o porodu v porodním domě v Krnově i možnost ambulantního porodu. Pro mě je však porod tak intimní věc, že už nechci zažít podobné scénáře jako u prvního porodu - neustálé otravující monitory, nadávky za hlučnější prodýchávání kontrakcí, nemožnost volného pohybu po pokoji, nemožnost nadstandartu, řízené tlačení, vnucování medikamentů, pokud porod nesestupuje dle přání porodníka, aj.
 |
| 17. tt - bříško už se pomalu ale jistě rýsuje |
Od 18. tt si už alespoň občas přijdu těhotná - ráno nic, ale večer už tam něco vidět je a když se předkolním tak taky. Mám z toho radost. Po svátcích jsem určitě přibrala (skoro 2 kila), ale kila neřeším, hlavně že se cítím dobře. Na jaře se zase bude víc sportovat, tak to snad nebude tak horký s přibranými kily.
V lednu bych se měla objednat na test cukrovky, který se provádí mezi 24. - 28. tt, nakonec na něj nepůjdu.Přijde mi zbytečné být tak dlouho bez jídla a pak vypít tolik cukru. Hladinu cukru si tak můžu pravidelně a v klidu, za běžných podmínek měřit na glukometru u našich. To mi pro můj klid bohatě stačí.
S kojením to vypadá tak, že mlíčka je víc - Jonášek se častěji kojí, ale zase o to víc mě bolí bradavky, takže ho musím občas přes den odmítat a v noci se už nekojí vůbec, málo kdy se vzbudí i na pití. Spíše se mu něco zdá, potřebuje čůrat a nebo jen přitulit maminku nebo tátu.
 |
| Přes den se zabaví celkem dobře. Na mlíčko si skoro nevzpomene - hlavně ne venku. Tam si to kompenzuje nošením. |
 |
| Kolem 15. tt začaly Jonáška trápit zoubky - vypadá to na stoličky a to jsou prosím mega potvory. Navíc ho krom zubů trápí i maminka - kojil by se celkem často, ale maminka má prsa čím dál citlivější a přes bolest prostě tolik kojit nemůžu. Nejhorší jsou jeho záchvaty naštvanosti před spaním a po probuzení - dostane sice z obou, ale už tam toho asi tolik není a maminka to přes bolest tak dlouho nevydrží. A on se začne vztekat. Dobývá se velkou silou do výstřihu, pláče, kope kolem sebe, snaží se mě rukama přesvědčit, ať si to ještě rozmyslím... Občas už se musím schovat pod peřinu a napočítat do 10, abych se uklidnila a vše mu stále dokola vydržela vysvětlovat. Nebudu lhát, někdy už je to opravdu těžký a klidně bych i někam utekla nebo ho někam zavřela... Naděje umírá poslední, tak doufám, že to pochopí brzy a bude zase lepší období.Vzteká se totiž víc i během dne - uprostřed procházky si s klidem lehne na zem - je leden, ale to mu vůbec nevadí, nebo chce mermomocí pohádku z mobilu a to jako teď hned a tady. |
 | ||||||
| Jinak je to ale velkej pomocník, maminčino zlatíčko co bude určitě skvělej velkej brácha. :) No a abych ho i dál pochválila, tak v noci teď spinká většinou celou noc - pokud nejsme mimo domov a není přes den moc rozptýlený a v noci pak neví, co se děje. Což je pro nás velká únava. Usne taky kolikrát bez mlíčka, přitulí se k mamince, tatínkovi nebo k plyšákům a usne. "Moje dítě se nikdy nebude takhle škaredě vztekat, válet se po zemi, nebude mě bít." Tak jako spousta rodičů jsem si i já naivně říkala, že tohle moje dítě fakt dělat nebude. Ale realita je bohužel jinde. Přišlo období ne a to s hoodně nepříjemným tónem, vztekání se kvůli pro dospělého malicherným důvodům a když se mu něco nelíbí už hodně, jde do obrany - křičí nebo nás jde bouchnout. Jo nevím, kde se to v těch dětech bere. Nikdo jim to neukazoval, nikdo je to neučil a stejně se tohle opakuje jako vzorec.... Nejlíp nám pomáhá na to nereagovat a když, tak mluvit o svých pocitech - to se mi nelíbí, ty jsi naštvaný, zlobíš se, ale vztek se dá vyjádřit i jinak. Tak doufám, že to ponese i dál svoje ovoce... Protože ze záchvatů breku je mi fakt ouzko, nevím, jak z toho ven a ptám se pak sama sebe, kde jsem udělala chybu? 19. tt - znovu se mi začíná tvořit mlíko! Řekla bych, že je to kolostrum pro miminko. Ale i tak Jonáškovi chutná, bolest je tak tím pádem skoro nulová a zase si užíváme kojení oba. Hurá! Jsem zvědavá, jestli vydrží až do porodu a budu pak kojit tandemově obě děti. 20. tt - PŮLKA TĚHOTENSTVÍ ZA NÁMI! Miminku se daří dobře, podle kontroly je větší a delší než by mělo dle tabulek být (kdo by se divil, když má táta skoro 2 metry). Ale aspoň už se gynekolog definitivně uklidnil a nemá pochybnosti o tom, že tohle těhotenství je zdravé a zcela v pořádku. Odmítla jsem další vyšetření a to test na cukrovku. Tentokrát už to bylo bez většího dotazování a už to v ordinaci nějak z mojí strany berou. Uf! 21. tt - teď už přijdu těhotná i cizím lidem v kavárně a na ulici. Díky zimním bundám mě ale nikdo ještě sednout nepouští. Ale kvůli tomu se už nestresuju, nerozčiluju. Jen když mám na zádech batoh, v jedné ruce 14 kilové dítě a v druhé motorku, je sotva místo na stání a držení se, tak vrhám na mladý sedící šíleně zabijácký pohledy. :-D a to mi stačí! Jinak už mám nahoře cca 3 kila, protože se nijak neomezuju, dávám si čokoládu když na ni mám chuť a nedívám se přitom do zrcadla a ani na hodiny. Moje tělo si prostě řekne, co potřebuje v danou chvíli. I když je to jogurt, na to pytlík bonbónů, kančí klobása, hermelín, zmrzlina a na závěr třeba ta čokoláda a pomeranč. :-D  23. tt - aktuálně se cítím dobře, i když nás s Jonym zmohla nějaká zimní chřipka. Co je však horší, tak jsou jeho záchvaty pláče a bezmoci, když se spolu nemůžeme domluvit, on něco chce, snaží se to posunky a ukazováním vysvětlit a já to nechápu, nebo zrovna hned nemůžu vstát z gauče a jít s ním, nebo prostě nemůže být po jeho tak, jak by si představoval. Občas se to zvládne v klidu, jindy naopak pláč, výjimečně i bouchne, někdy si lehne a pláče, jindy mi skočí kolem krku a pláče a snaží se mluvit, ale nejde mu to. Tak se ve mě melou pocity naštvání, pocity bezmoci, pocity lítosti, ale vždycky i velké lásky k tomu trpaslíkovi. Snažím se ho víc a víc chovat, vymýšlet různý program tak, aby jsme se i jen doma zabavili, aby to měl pestrý a já ho jen tupě neposadila před televizi a sjížděla si Instagram v klidu. :-) Pak se ale uklidní, hodně se mazlíme a už je zase vše jak má být a jsme oba šťastní. Dokonce už si začíná uvědomovat, že mamince nemůže skákat na břiše, že ho maminka nemůže pokaždé brát do náručí, že v tom rostoucím pupíku asi opravdu nějaké miminko bude. Ukazuje teda i na svůj pupík, že tam má miminko. A za pár týdnů prozře.... :) Jinak naše stěhovací situace se malinko mění kvůli majitelům nemovitosti, čeká se dlouho na vyřízení hypotéky a další papírů a na přestěhování. Takže je dost možné, že se budeme stěhovat až v květnu, tak doufám, že neporodím mezi krabicemi v novém bydlení. Největší radost mám z uvědomění, že odteď už vlastně můžu rodit kdykoliv a vím, že s velkou pravděpodobností dokážou doktoři miminko zachránit a to díky moderním přístrojům často bez jakýchkoliv komplikací do budoucna. Pustila jsem si o tom i tohle video na YT a taaak mě to potěšilo. :-) https://www.youtube.com/watch?v=iVuIXW3Nn94&feature=share&fbclid=IwAR1Zw_8elqOLAIKIPlCnAyMdnmkIn7RGctbm-1yosSXY4FeD0l7u-L7Ap-Y 24. tt - jedno odpoledne ve městě bez kočárku jen s nosítkem a bříškem a dolehla na mě nosící krize - nedobrovolně. Vepředu už se dítě nosit moc nedá, na boku to nebylo v Kibi moc pohodlný, na zádech o něco lepší, ale pak mě bolelo za krkem. Naštěstí jsem si vzpomněla na fotky a videa těhotných maminek s RS (ring sling) šátkem a ochotná Ráďa mi ho hned ten den půjčila. Ach, to je tak boží - snadně se "šteluje" a nandává, je pohodlný i s 14 kilovým nošencem a 2 zimníma bundama mezi náma. Jsem happy jak dva grepy. Hurá, nosíme teda dál. I když při delší cestě a do kopce už funím, dovoz z PPLka se mě musel 2krát ptát, jestli jsem v pořádku - byla jsem, jen jsem se rozhodla nést dítě, batoh a bříško pěšky do 8. patra a v tom on volal. :-)  Takhle to vypadá s jedním umazleným klukem a vystrčený přejedeným pupkem. :)  Na konci tohoto týdne se stal zázrak. Ve čtvrtek jsem vlastně ještě pořádně pro lidi z okolí nevypadala těhotně. V sobotu už ale večer bříško nepovolilo a já v neděli vypadala regulérně těhotná, všímali si i cizí lidi, tak mě to neskutečně překvapilo, jaký to nabralo spád.   25. tt - pravidelně už pár týdnů, hlavně ráno a večer cítím už velký pohyby, kopání a občas si přijdu, že bych měla odjet do nemocnice na vyoperování vaječníku, jak mi tam to dítě tlačí. Ale povězme si to upřímně, tak jak to slyším teď ze všech stran - "Bude hůř!". Jak já tu větu nesnáším... Jsem pozitivistka, takže tohle je na mě moc, hlavně od lidí, kterým je prd po tom, jak žijem, co děláme a neděláme, vidí břicho, dítě, co není v danou chvíli úplně v klidu a jen tak s lehkým klidem upustí tenhle výrok. Já bych je nakopala někam... ale mnohem líp funguje úsměv a klid. ;) Jinak si uvědomuju, jak to těhotenství utíká neskutečnou rychlostí - už jsem těhotná přes půl roku. Ani si nedokážu představit, jaký to musí být pro nastávající maminky, které trpí nevolnostmi od začátku až do konce.
 26. tt - poslední týden 2. trimestru těhotenství už se u mě občas nesl v podobě únavy. Ne jen tak, ale v situacích, kdy mám na zádech batoh, v nosítku/RS Jonáška a jdeme delší cestu, velký kopec, nebo když nejsem pořádně vyspaná cítím tvrdnutí bříška, musím se občas nadechovat jinak než normálně, funím a trošku mě pobolívá podbřišek. Takže jsem si naordinovala odpočívat vždycky, když to tak budu cítit. Chodím tedy spát většinou před 10. - to už dlouho a je to pro mě to nej. Jsem ráno vyspaná a nic mě nebolí. Ono se ne nadarmo říká, že vše, co naspíte před půlnocí je ten nejkvalitnější spánek, který si můžete dopřát.
 U mě se začínají víc a víc prohlubovat myšlenky k porodu, o němž se mi často zdá (ve skrze pouze pozitivní příběhy), začínám doma probírat výbavičku po Jonáškovi, dokupovat potřebné věci a přemýšlím, čeho se můžeme zbavit, co nebudeme potřebovat, protože Joník byl zimní miminko a k nám teď přijde letní miminko. Jinak už mám na konci 2. trimestru nahoře krásných 7 kilo. Přibírání se díky chutím docela dost urychlilo, takže to vypadá, že na tom budu o něco hůř než s Jonáškem, kdy jsem přibrala za celé těhotenství necelých 10 kilo. Tajně doufám, že se dvěma dětma se víc naběhám a tak kila půjdou rychleji dolů. :) V noci mě začaly občas trápit křeče do nohou a tvrdnutí bříška, kdy se mi těžko vstává, musím se častěji otáčet ze strany na stranu a na břiše už se spát nedá. Ale moc mi pomohlo tohle Magnesium:  https://www.iherb.com/pr/Solaray-Magnesium-Glycinate-400-mg-120-Vegetarian-Capsules/21315 |
Doufám, že Vám tenhle článek dal alespoň malý vhled do toho, jak probíhá druhý semestr u druhého dítěte, o tom, co Vás čeká a nemine, co musíte/nemusíte absolvovat a co Vás bude těšit. Mně teď nejvíc těší silné pohyby miminka, které jsou cítit jak v noci, tak během dne. Jinak bych si to těhotenství snad ani tolik neuvědomovala (krom toho, že už si přes pupík nevidím tam dolů :-D). Budu ráda za Vaše komentáře, vzkazy a sdílení i Vašich příběhů.
Mějte krásné skorojarní dny.
S láskou
Kam.
Komentáře
Okomentovat