1. TRIMESTR TĚHOTENSTVÍ - cesta k miminku, těhotenský test, příznaky těhotenství, ultrazvuky, apod.

Co v tomhle článku najdete? Informace o tom, jaké jsem měla příznaky, jak jsem těhotenství zjistila, jak moc jsme se o miminko snažili a jak se to podařilo. Pokud Vás to zajímá, pokusím se Vám sepsat vždy krátké deníčky z každého trimestru, tak sledujte blog pozorně, ať Vám nic neunikne. :-)


Už když jsme plánovali první miminko, jsme věděli, že chceme děti minimálně dvě a to nejlépe blízko k sobě, aby k sobě měly blízko, vyhráli si spolu a já se mohla celkem brzo vrátit do práce. Vlastně už cestou z porodního sálu jsem říkala, jak je to nádherný, když přivedete na svět novou osůbku a říkala jsem si, že si to snad i za těch 9 měsíců dokážu představit znovu. Klidně mě mějte za blázna, ale pocitům člověk prostě neporučí a myslím si, že nejsem v tomhle ohledu jediná. ;)

Když bylo Jonáškovi cca 10 měsíců, řekli jsme si, že to prostě zkusíme a uvidíme. Původní plán byl od Vánoc, ale nedočkavý tatínek je těžký udržet zkrátka. :-D Nijak jsme na pilu netlačili, neřešili, nebyla jsem ten typ, co si měří každý den bazální teplotu, zapisuje si, jaký mám nebo nemám hlen, kdy se cítím, že ovuluju, apod. Zkrátka přirozeně jsme se pokoušeli počít další děťátko. Vzhledem k tomu, že jsem od porodu ještě nemenstruovala a Jonášek je stále kojený, nevěděla jsem ani, jak moc velké šance si dávat. No po pár měsících jsem si tak nějak z hecu objednala pár ovulačních testů a zjistila jsem, že vlastně neovuluju. Něco podobného jsem se dozvěděla i z úst mého gynekologa. Ten byl teda v tomhle ohledu dost netaktní - při prohlídce se doost vyptával na to, kdy začnu shazovat pupík od předešlého těhotenství, že opravdu nemohu ovulovat, menstruovat a natož otěhotnět, pokud budu i nadále kojit. Povídal mi o zalepení bradavek, odjetí na 3 dny pryč bez dítěte apod. Prostě řešení, která se totálně odporují s naší kontaktní výchovou, o kterou se doma snažíme. Takže to dopadlo tak, že jsem mu poděkovala za rady, byla jsem trošku naštvaná za jeho přístup alá stará škola bez informací a chtěla jsem tomu nechat znovu volný průběh. Ale i tak se mu podařilo nasadit mi čerta do hlavy. Takže jsme měli asi 2 pokusy o snížení počtu kojení během dne i noci, ale samozřejmě to neneslo žádné ovoce, jenom slzičky. Takže jsem s tím honem rychle skončila a kojila si směle dál. Říkala jsem si, že si dáme rok na zkoušku a pak už začneme řešit, zda jde opravdu jen o vysokou hladinu prolaktinu, která brání početí, nebo je chyba na straně rodičů. Velkou radost mi ale udělala menstruace, která se cca v 18 m Jonáška objevila.V mezičase proběhlo několik těhotenských testů, které vždy skončily s jednou čákou a s mým malým vnitřním smutkem.  Pořád jsem se ale utěšovala, že příroda je mocná a ví nejlíp, kdy nám druhé dítko má poslat.


V září jsme si tak v klidu s Jonášek a dědou odjeli do Beskyd na rodinné 3 dny plné výletů, chození po horách a pohodičky. Jeden večer jsem na sobě pozorovala, že se cítím nějak jinak. Tím, že jsem si ani moc nezapisovala, kdy mám menstruaci (tak nějak zhruba si to pamatuju, většinou memotechnicky díky nějaké události), jsem si nebyla jistá, který den to mám dostat. Ale pro jistotu jsem vybavená odjela už z domu. Druhý den po vířivce, obědě a masáži šli kluci spát a já měla čas pro sebe. Vydala jsem se na procházku do centra, když jsem míjela první obchody, napadlo mě jít se podívat i do drogerie, zda nemají těhotenské testy. Jak nečekené - měli je! :-D

V centru jsem hledala veřejné záchodky, ale kde nic, tu nic. Nakonec jsem objevila Správu CHKO Beskydy přímo v centru Rožnova a v přízemí záchody. Aleluja! Ale hlavně v tu chvíli mi nedošlo, že u testu nebyla žádná nádobka, kam bych odebrala vzorek moči. To bych ale nebyla ženská, abych si neporadila i teď. V batohu jsem objevila skládací hřeben se zrcátkem. To jsem důkladně omyla vodou a pak jsem šla do akce. Udělala jsem si test, na němž se objevil jen slabý duch.



Pořád jsem jej různě natáčela proti světlu, svítila na něj i mobilem a čárka byla vidět, ale byla opravdu slabá. Tak trošku ve mě svitla naděje, že se dílko podařilo a budu brzo zase těhotná. O dva dny později jsem test znovu opakovala a postupně čárka sílila. Shodou okolností mě po naší dovolené čekala kontrola u gynekologa kvůli negativním výsledkům z předešlých vyšetření. Svěřila jsem se mu s mým tušením. Po ultrazvuku mě však nepotěšil. Ani moje nízká sliznice, ani prázdná děloha nenasvědčovaly tomu, že bych byla v jiném stavu. Doktor se obával mimoděložního těhotenství či samovolného potratu. Ale i tak o další den později jsem to nevydržela a musela jsem to doma říct Jirkovi. Ten byl sice celkem nadšený, ale pořád čekal na jistotu z dalších testů a na potvrzení z gynekologie. To se ale nepotvrdilo. Sice čárka i nadále sílila, ale na UTZ byla vidět pouze malá bublinka, která neodpovídala ani termínu poslední  menstruace ani ovulaci. Takže mi skoro suše gynekolog oznámil, že je možné, že plod umírá, dostatečně se nevyvíjí, nebo se nemůže vyvíjet, jelikož mu brání prolaktin a další hormony ve zdravém vývoji. A už jsme zase u kojení.... Vyslechla jsem si jeho názor a sdělila mu svůj, sice jsme se neshodli, ale ani nepohádali. Je to hlavně moje tělo, moje rozhodnutí, moje děti a já dám na svoji intuici. Zatím to vypadalo, že se miminko prostě jen počalo mimo plánovanou ovulaci a neodpovídá tak tabulkovým rozměrům a pan doktor ten fakt není schopný přijmout.



V mezičase i s obavami jsme to oznámili našim nejbližším - mým rodičům a bráchovi. Jonášek se už na miminko těší, ukazuje radostně na bříško, takže si nepřipouštíme nic negativního. A i kdyby, co se má stát se stane a my tomu nijak nezabráníme. Snažíme se pozitivně myslet a snad to vyjde! Proto jsem i chtěla, aby to naši nejbližší věděli, kdyby se nedejbože něco stalo, aby nebyli překvapeni, že jsem třeba v nemocnici.



A takhle nějak vypadá bříško na konci 3. měsíce. Celkem mám nahoře asi kilo, za který můžou sladkosti, který teď mám každej den.

Hlavně nic nepodcenit! Bříško, boky a prsa si mažu stejně jako u Jonáška tímhle Mandlovým olejem od české přírodní značky Nobilis Tilia. Vyzkoušejte od nich cokoliv a chybu neuděláte.

Cítila jsem se jinak dobře, jediné co se změnilo bylo množství mléka. Toho rapidně ubylo, řekla bych že skoro ze dne na den... Jonášek si toho všiml okamžitě. V noci mu mlíčko nestačilo, tak nás čekaly probrečené noci, pokusy o teplý čaj, větší večeře, pozdější uspávání, uspávání bez maminky... a postupně jsme čekali zlepšení. To také přišlo, ale až ke konci 2. měsíce. V prvním měsíci mě také potrápilo krvácení z nosu, ale to je u mě skoro běžný jev, takže nevím, jestli si to spojovat s těhotenstvím či nikoliv, ale byl to tentokrát hardcore. Bylo to několikrát denně, i v noci, nečekaně a dlouho.

Jinak je z Jonáška neskutečně chytrej, trpělivej a vnímavej kluk, co se učí každý den spoustu nových věcí. Sám, vědomě a užitečně pro život. Překvapuje mě každou chvilku a tak se těším, až z něj bude velkej brácha. Snad bude miminko tulit stejně jako maminku a zvířátka.  ♥️

Takhle vypadá tulení v akci. Maminka uklízí, skládá prádlo, ale když přijde chuť na mazlení a mlíčko, nejde to jinak. :-) Teď už se teda kojí o mnoho míň, někdy třeba i jen jednou denně a až večer před spaním. V noci se snažíme kojení odbourat, protože v těhotenství se mi rapidně snížil objem mléka, bradavky začaly být citlivější a kojení mě bolelo, i když to v noci trvalo jen krátce. Ze začátku to bylo hodně plakání, tulení, vysvětlování, pak trochu pomohla láhev s čajem a postupně se to zlepšuje. Teď už se budí v průměru dvakrát za noc. Buď mu stačí se přitulit, dát si čaj, nebo zapláče (ale budí se s velkým výjekem, což v noci, kdy opravdu spíte není nic příjemnýho).

Asi o 10 dnů později mě čekala další návštěva v pátek. Najednou se bublinka změnila v malý zárodek, kterému již bilo srdíčko. Co Vám budu povídat, vyhrkly mi slzy do očí a byla jsem úplně v tranzu. Ten pocit je prostě k nezaplacení. Doktor mě samozřejmě i nadále strašil, že díky kojení na plod nemohou působit jiné hormony, které jsou v těhotenství důležité, že bych určitě měla začít brát vitamíny pro těhotné - Chytré miminko nebo tak nějak.... No v hlavě mi stejně šly moje myšlenky a věděla jsem, že nemá moc smysl odporovat, že ten má svoji pravdu a jakákoliv alternativa je pro něj nepřípustná a špatná. Už od začátku těhu jsem brala kyselinu listovou a Chlorelu se Spirulinou (řasy) na podporu imunity. Pokračovala jsem tak i nadále. Co se ale postupně zhoršovalo byla moje únava. Přišla jsem si jako miminko, který v 7 večer potřebuje spát a ráno by spalo klidně do 10. Padala jsem únavou, několikrát jsem šla spát dřív než Jonášek a jemu to v posledních dnech ani nevadilo. Stačí mu přitulení, držet ho za ruku, hladit a v klidu spokojeně usne. Jen v noci vykřikne z ničeho nic ze spaní, pláč ze sebe vytlačuje a někdy to trvá (aspoň pro nás pro rodiče) neskutečně dlouho.

Čekaly mě první krevní testy a dopadly na výbornou. Hurá! Na tohle jsem čekala jako na smilování. Miminko je zdravé, roste a jen jednoduše nebylo počato tak, jak by to odpovídalo podle výpočtů. Ještě jednou velké HURÁ!

Aktuálně začínám 3. měsíc. A co se změnilo? Uspávání a spánek Jonáška je o něco lepší. Usíná sám v kočárku odpoledne, někdy sice později, ale je to super úleva (která trvá cca 2-3 měsíce). Ušetřím energii a čas uspáváním a přenášením do kočárku, můžeme být déle venku a víc toho stihnu. Myslím si, že to jde ale ruku v ruce s tím, že je teď více času beze mě. Chodím 2-3 dopoledne v týdnu do práce, kdy se Jonáškovi nemohu věnovat vždy na 100%. Jsou tam i další děti, kterým se jako lektor věnuji v danou chvíli prostě víc. On tohle zvládá celkem obstojně už od jara. Přibylo k tomu i hlídání ve čtvrtky dopoledne, kdy bývá s mými kamarádkami, s babičkou nebo dědou. Často to tak bývá i odpoledne, kdy potřebujeme zařizovat věci bez něj a on je víc a víc v pohodě. Na maminku a na mlíčko si často vůbec nevzpomene a užívá si to. Na rozdíl ode mě. :-)
Zatím jsem nic nepřibrala, nevolnosti nemám, jen cítím, že kalhoty mě tlačí, protože se mi rozšiřují boky. S únavou jsem na tom některé dny o něco líp, takže jsem ráda, že můžu zase víc fungovat doma a věnovat se tomu, komu, čemu je zrovna potřeba.
Co se mi ale zhoršilo je pleť - mám akné jako v 15ti v pubertě, mastí se mi čelo a kruhy pod očima nezakryje asi ani ten nejlepší korektor (pro jistotu žádnej nepoužívám :-) ).
Čich se mi naopak zlepšil. Vypadá to, že už pár měsíců můžu konkurovat policejním psům při vyhledávání drog na letišti a byla bych 100% úspěšná. S čichem se mi taky změnily chutě. Stejně jako u prvního těhotenství miluju kyselé. Pomeranče, citróny, nezralá jablka, bonbóny - Mixle Pixle kyselé nebo kyselé Vexty - mňaaaaam! Jinak se snažím jíst pořád vcelku zdravě, ale chutě kuskusem, cizrnou apod. prostě neošálíte, takže čas od času zhřeším zákuskem, nanukem, čokoládou, apod. No snad ze mě nebude před porodem koule s nohama. :-D
A co na to všechno Jonášek jako budoucí velkej brácha? Dozvěděl se to stejně jako táta. Ukazujeme miminko na fotkách z ultrazvuku, ví, že ho má maminka v bříšku, tam ho hladí, pusinkuje mi pupík, víc si všímá miminek kolem - ty hladí, hrozně rád vozí v kočárku a když náhodou maminka jiné chová, je v pohodě a má úsměv na rtech. Tak snad mu to vydrží. Sice se teď začal více vztekat, vzdoruje, ale to spíš souvisí s jeho vývojem a s omezením kojení, se kterým se tak vyrovnává a učí se zvládat nové situace. A řeší to pláčem, hysterickým záchvatem a někdy házením věcí. Prostě po svém vzhledem k věku a vzhledem k tomu, že ještě úplně nemluví. U mě se teď o dost snížila míra trpělivosti. Takže vysvětluju, vysvětluju, ale k tomu graduje i tón mýho hlasu a občas to nedopadne tak, jak bych chtěla - křičím, nebo mu věci z rukou vytrhnu násilím, víc zařazuju slovíčko ne a z toho teda nejsem vůbec nadšená. Tak ale aspoň mám na čem pracovat.

Zároveň jsme se definitvně rozhodli v těhotenství nepodstupovat 3D ultrazvuk, test na cukrovku a zbytečná vaginální vyšetření (zároveň bych ráda změnila gynekologa, protože ten není, jak už jste si všimli, moc nakloněn čemukoliv, co se vymezuje jakýmkoliv způsobem od "normálu"). A to hlavně proto, že chceme být v klidu, nenervovat sebe a miminko tak, jak tomu bylo doposud a i u minulého těhotenství, kdy jsme měli podezření na vývojovou vadu, na rozštěp patra a 3 ledviny. Nic z toho se však nepotvrdilo, ale naopak kraniosynostózu (více v tomhle článku: http://lifebykam.blogspot.com/2017/07/jak-jeden-den-muze-zmenit-vas-zivot.html), kterou Jonášek měl, nikdo neobjevil. Ale nikoho neodsuzuju za to, že chodí častěji na kontroly, na ultrazvuk a to třeba i k několika doktorům naráz. Je to každého věc, každá z nás je jiná a každý rodič to vnímá jinak. Já věřím tomu, že co se má stát, se stane. Už tak jsme o jedno miminko přišli a nebylo lehké se s tím vyrovnat. O to víc se snažím myslet pozitivně a věřím, že to tak vnímá i miminko v bříšku a vše bude i nadále v pořádku. Stejně bych výsledkům nevěřila na 100%, na potrat bych ve většině případů nešla a spíše se snažila miminko donosit, i kdyby mělo žít třeba jen krátkou chvíli po narození. Nedokázala bych žít s pocitem, že jsem zabila živého tvorečka, který mohl žít a mohl být zcela zdravý. Sama mám ze svého okolí takovou zkušenost, kdy mamince tvrdilo několik lékařů, že miminko bude mít kombinované postižení, v různých týdnech těhotenství podstupovala vyšetření, byla hosptitalizovaná několikrát, ale rozhodla se pro to, miminko i přes všechna negativní očekávání donosit. A světe div se. Narodil se jí v termínu zcela zdravý chlapeček, který již slavil 1. narozeniny.

K nám do postele se vejde spousta miminek :-D

V 10. týdnu už to vypadalo, že moje únava je pomalu na ústupu a já už budu doma moct 100% fungovat, ale omyl byl pravdou. Potkala mě střevní chřipka s horečkou, zimnicí, bolestí svalů, kdy jsem za dva dny skoro nic nesnědla, odpoledne mi dodala energii jenom Kofola a 3 piškoty... A to fakt chcete, když dítko chce ven, vy jste sami doma, čeká na Vás plná pračka a koše na prádlo, nádobí a ten oběd taky musíte uvařit.

Poslední týdny prvního trimestru se nesly v duchu nabírání energie, velkého tréninku trpělivosti, protože to, co v posledních dnech ten náš skřítek dokáže je na palici. Dokáže se vztekat kvůli maličkostem, kope do podlahy, hlavou mlátí do nábytku a u toho řve a řve a řve. Ano, to moje milované klidné, chápající a trpělivé dítě. Ale beru to tak, že mě jen zkouší a učí větší trpělivosti. Je prostě můj učitel. Takže se snažím prodýchat všechny tyhle jeho psychostavy, které přicházejí skoro denně, jako by šlo o porodní kontrakce. Takže vlastně příprava 2v1!

Co mě ale překvapilo nejvíc byla péče sestřičky z gynekologie, která mi v den kontroly (na kterou jsem bohužel nedorazila) volala 8krát a když se nedovolala, volala mé mamce, jestli jsem v pořádku a proč jí neberu telefon. Teď už se tomu směju, ale v ten den mi to přišlo absurdní. Druhý den jsem jí vše po telefonu vysvětlila a domluvila si nový termín kontroly v poradně a nastal problém při mé odpovědi na otázku, jak nám dopadl velký ultrazvuk. Odpověděla jsem velmi klidně (protože jsem na to byla připravena už dopředu), že jsme se nakonec rozhodli s tatínkem miminka na ultrazvuky již nechodit, jelikož se nechceme zbytečně stresovat a to hlavně kvůli předchozím zkušenostem z prvního těhotenství. Ta mě přesvědčovala, že to takhle nejde, že je to povinné. Obratem jsem reagovala, že veškerá vyšetření v těhotenství nejsou povinná, ale pouze doporučovaná a je tedy pouze na rodičích, zda je podstoupí či nikoli. Na to mi stroze oznámila, že mi předá pana doktora, že ten s tím asi určitě souhlasit nebude. Tady jsem jen jako kolovrátek zopakovala naše důvody a s velkým nadšením jsem si vyslechla, že mu tedy nezbude nic jiného, než to respektovat, i když je z toho dost zaskočený, protože se s tím za svoji kariéru ještě nesetkal. Tak jsem mu poděkovala za profesionální a lidský přístup a těším se na další kontrolu. Zároveň však hledám vstřícnějšího a respektujícího gynekologa z Brna, který by byl chápavější hned na první dobrou ať už se to týká jakéhokoliv gynekologického tématu. Takže pokud o někom takovém víte, budu ráda za sdílení kontaktu. :-)
Jednoho jsem na doporučení již vyzkoušela, ale po 45 minutovém čekání mi sestřička oznámila, že mě pan doktor nemůže ani prohlédnout a už vůbec ne registrovat, protože má opravdu plnou kapacitu.

Co mě ale těší je blížící se osobní setkání s porodní asistentkou, kterou jsem si vybrala. Až budu mít po, povím Vám o tom víc.

Každopádně já i miminko se cítíme skvěle. Krom energie nám nic nechybí. Dneska začínám 4. měsíc a jsem na sebe pyšná, že jsem si zatím nenechala prozradit pohlaví miminka. Hodláme to vydržet až do porodu, tak snad se to podaří. Držte pěsti. Každopádně mě pobavila kamarádka při rozhovoru na tohle téma, kdy řešila, co si kdo z členů naší rodiny nejvíc přeje - Jirka chce chlapečka, já holčičku a Joník by nejraději štěňátko nebo koťátko. A kamarádka na to suše odpověděla: "Hmmm, tak tady bude minimálně jeden člověk u porodu zklamaný." :-D Nemyslím si, budeme nejšťastnější za nového tvorečka. <3

Mějte krásné zimní dny, užívejte teplého čaje, pletených ponožek a příprav na Vánoce.

S láskou
Kam.

Komentáře

  1. U nás jsme o prvním trimestru prakticky skoro vůbec nevěděli. Manželka byla sice více doma, dobírala si dovolenou, ale normálně fungovala na zahradě. Dokonce objednávala z velkoobchod textil, protože chtěla dělat záhonky na zahradě. Nakonec jí to ale celé doběhlo, protože další trimestr byl už hodně náročný, takže z toho nakonec sešlo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky