VESELÝ PÁTEK 13.

Pátek 13. je opředen mnoha pověrami. Člověk by řekl, že jsou to jenom pověry, ale ne. Je to fakt magický den plný zvratů, nevysvětlitelných událostí, které zasahují mnohé životy. Dřív jsem si myslela, že to u nás nějak nefunguje, prožívali jsme normální pátky 13., kdy jsme se spíš radovali z novinek, až letos v roce 2017 se to zlomilo. A tak se s Vámi o ten dnešní den chci podělit. 

Jak víte, studuju dálkově v Olomouci. Spoustu lidí kolem to nechápe, jak to jde skloubit se všemi starostmi s malým dítětem. Já ale říkám, že když se chce, tak všechno jde. Jezdíme společně s dědou nebo taťkou, aby měl kdo malýho hlídat, když jsem na přednáškách. Když byl Joník menší, chodil společně se mnou, ale teď je to živý stříbro, který se učí chodit, takže v klidu vydrží vcelku asi 2 sekundy. :)

Tím, že dopředu znám rozvrh, kupuju si včas jízdenky na autobusy Regiojet žlutý, protože jsou rychle vyprodaný, hlavně v ty lukrativní časy, kdy jezdíme i my. Koupila jsem tedy i na pátek 13. tři jízdenky, pro mě, pro dědu a pro Joníka. Je super, že na to nemusí člověk pak myslet těsně před odjezdem.

V pátek ráno jsme vstávali před 6. hodinou, všechno plynulo tak jak má. Cestou na autobus jsem klusala, abychom ho stihli. Měl však asi 2 minuty zpoždění, takže při přestupu na šalinu jsme museli jet jinou, která nejede přesně tam, kam potřebujeme, ale přiblíží nás směrem do centra. Po vystoupení z šaliny mě čekal héroický výkon. Uběhnout cca 3 kilometry do 10 minut, s kočárem a taškama. Cestou zvládnout 3 semafory, nasraný Brňáky spěchajíc do práce, plno aut s nevrlými řidiči a ospalý dítko. Joník byl nejvíc v pohodě z těch všech oněch věcí. Cestou volám taťkovi, ať kdyžtak pozdrží autobus, že to stíháme tak tak na minutu přesně.

V 7.19, tedy minutu před odjezdem dobíháme na stanoviště autobusů před Grand. Taťka nás směřuje k autobusu, vypadá to, že smůla je prolomena, že za minutku už budeme v klidu sedět a koukat okýnkem na ubíhající cestu. Opak je však pravdou. Autobus tam sice stál, ale nejel do Olomouce, ale do Prahy. Další společnosti tam taky měli svoje busy, ale do Olomouce nejel ani jeden z nich. Aktuálně mi došly data, takže jsem se ani nemohla podívat, zda je odjezd v 7:20 správný, nebo jsem se spletla. Volám tedy pomoc na telefonu - Jirku, ten to nezvedá, slyším jen jeho hlasovku.... Člověk by v tuhle chvíli vraždil. Rychle dobíhám k budce RegioJet. Tam fronta asi 4 lidí, koukám na odjezdovou tabuli a o autobusu směr Olomouc ani zmínka. Nevrle štěkám na taťku, pobíhám jako blázen, dychtivě zpovídám všechny řidiče autobusů, kam že to vlastně jedou. Několika autobusů odjíždí. Uvolnila se fronta, tak toho využívám a ptám se prodejkyně, jak to tedy je. Dostává se na můj účet a s úsměvem mi oznamuje, že sice mám jízdenku opravdu na 7:20, ale z Olomouce do Brna. Tadááááá, mám skoro infarktový stav, který střídá úsměv na tváři, najednou panika, co budeme dělat.

Rozhodli jsme se nakonec jet vlakem Českých drah. Čekala jsem, že vyjedeme do půl hodinky. Ale ono ne. Nejbližší spoj do Olomouce odjíždí až za 55 minut, tomu se říká paráda takhle při pátku. Vystojím teda frontu na jízdenky. Nejprve dostanu jen dvě, tak rychle opravuju, že je potřebuju tři. Pán byl trošku protiva, ale bez jedinýho slova mi vytiskl i třetí lístek.

Aspoň někdo má z nečekaného cestování vlakem radost :-)

Náladu si spravuju u stánku Kofi kofi, už to beru všechno s humorem a těším se, že ve vlaku to bude pohodlný, plno místo, zábava pro dítko a možná i internet.

Při čekání na vlak bavím po telefonu mamku a Jirku touhle historkou s domněním, že tohle je konec nečekaných příhod při pátku 13. Průvodčí mi však o pár minut později bere vítr z plachet. S úsměvem na rtech, mi oznamuje, že sice máme lístky do Olomouce, ale náš vlak jede přes celou Jižní Moravu - Šakvice, Hodonín, Břeclav, Staré město u Uherského Hradiště, Otrokovice, Hulín a až pak nabírá směr Olomouc. Takže vlastně taková drahá tour de Jižní Morava, ale nedobrovolně. Sáhodlouze vypočítává rozdíly v ceně u každé jízdenky, směje se u příplatku za dětskou jízdenku, která je za 0,- Kč, že tam je to tedy 0,- Kč i za doplatek. Cha, cha, jak k popukání. Snažím se mu tedy vysvětlit, jak se věci mají, že jsem z toho docela překvapená, že mě na to měli přeci upozornit už u přepážky, když jsem lístky kupovala. No nic, nenechá se zvyklat a účtuje, nahlas počítá jak prvňák u tabule. Vtipná situace jak z filmu. Doplácím mu tedy rozdíl a vysvětluju mu moje rozhořčení z dnešního dne, doufám, že jsem poslední nepříjemná cestující v jeho dnešní pracovní době. Usmívá se a odchází. Říká, že se ještě uvidíme. No já doufám, že ne.

Do školy tak přijedu asi s 3 hodinovým zpožděním. To prostě chceš. :-)

Zbytek dne byl až na pár podivných detailů v pohodě. Detailem myslím třeba další zpoždění vlaku (asi 30 min), zpoždění šaliny (asi 10 minut). No a jako třešnička na dortu totálně po.... dítě. Ani nevím proč, ale říká se, že to nosí štěstí. Tak snad příští pátek 13. bude veselejší než tenhle.

Co Vaše pátky 13., stalo se Vám někdy něco, na co nikdy nezapomenete, něco, co Vám vzalo dech, nebo na pověry vůbec nevěříte a je to pro Vás den jako každý jiný? Ať už je to jakkoliv, přeju Vám příjemný zbytek pátku a o to hezčí celý víkend. Vypadá to, že to bude poslední prosluněný víkend. Vždyť už za "pár" dní jsou tady Vánoce. Přesně za 72 dnů, už máte dárky? :)

Kam.