KRANIOSYNOSTÓZA - den 4.

Dnešní noc se nesla v duchu mazlení. Oba jsme byli šťastní, že budeme zase konečně spolu. V 9 hodin nás čekal další odběr krve na krevní obraz. S Joníkovama nespolupracujícíma žilkama je to vždycky proces. Teď je to ale lepší díky katetru, který má v třísle.

Pro porovnání Joník 18.7. večer

Ráno 19. 7.

Jinak vše zvládá výborně. Od včerejšího rána je bez antibiotik i anestetik. Akční je z 90% jako obvykle. Zvládáme i bezplenkovku přesto, že ho trápí průjem po anestezii. Jediný, co bylo jinak, tak večerní usínání. Jako by měl strach usnout a zavřít oči. Jak jsme spolu lehli, dostal prso a po chvilce plakal. Plakal ale zvláštně, chtěl mi tím říct asi víc, ale pochopila jsem jen, že má strach a chce mi být co nejblíž. Tak jsme se po 2 marných pokusech procházeli po pokoji, v 10 koukali z okna, četli si a koukali na telku. Až kolem 11. usnul v mém náručí. Každý noční probuzení mělo stejný scénář - probuzení, zvláštní usedavý pláč plný strachu. Dlouho potom nechtěl znovu zavřít očka a proto i odmítal prso. Ale vždycky jsme nějak usli - namačkaní u sebe, v objetí a ruku v ruce. ❤

Až jednou bude velkej a bude svoji maminku skoro ignorovat, tak moc mi to bude chybět. Často na to myslím, takže mi to vlastně chybí už teď. Doufám ale, že je to ještě daleko.
Taky přijde puberta, bude si chtít poprvé vyholit hlavu, bude pubertálně řešit svoji jizvu - proč jsme do něj nechali jako řezat? A nebo taky ne. Třeba bude frajersky jizvu ukazovat a vyprávět, co zvládl jako miminko a brát to jako náš dárek pro jeho lepší život.

Tak jako jsem šťastná za to, že si nás vybral jako svoje rodiče, jsem šťastná i za naše rozhodnutí pro operaci. Nedokážu si ani představit, jaký scénář by v budoucnu následoval, kdyby se pozděj zjistilo, že lebka roste jen jedním směrem a utlačuje mozek v přirozeném růstu. Možný dopady ani nebudu radši rozpitvávat.

Ráno mě čekal mnohem hezčí pohled než jsem podle upozornění doktorů čekala. Jendo oko už skoro otevřel a druhý bylo zhruba stejně oteklé. Úsměv byl a jakej! Co víc si může maminka po ránu přát (a je jedno, kolik je hodin). Dopoledne jsme si pohráli, mazlili se, spolecně snídali, procházeli po chodbě, užili si herničku (tak moc mi chybí školkový děti :( ) a dospávali noc.

13:00
Bohužel večerní odběr krve nebyl tak úspěšný jak jsme čekali, takže jsme si dali ráno opáčko. Snad to bude tentokrát nesražené a v pořádku. Dneska nás čeká první velká návštěva, tak se těšíme.

Ještě pro informaci - taťka dvě (oficiálně Joníkův strejda) je označení pouze z legrace, nemá to s Joníkem nic společného. To jen pro upřesnění Vašich dotazů. :)

No a pokud všechno dobře půjde, možná už v pátek vyrazíme na Plagio kliniku na první scan hlavičky po operaci a pak se budou moct pustit do výroby helmičky.

A kdy půjdem domů? To se zatím neví, ale odhad je za 7-10 dnů podle výsledků a otoku hlavičky. Držte nám prosím pěsti, ať je to co nejdřív. Protože všude dobře, doma nejlíp. Ale i tak to vše beru pozitivně - beru to jako all inclusive pobyt na skoro hotelu. Máme tu vše co potřebujem až na to zdravíčko (a semtam nějakou prasárničku, na který mám chutě :-D, ale to se musí vydržet). Jídlo nám nosí až pod nos (dneska byl zas mňamkovej oběd na nemocniční poměry), uklidí tu, pokoj máme jen pro sebe díky kojení a zařízeno je to tu útulně, vyjma staré mřížované postýlky s kterou mám spíš osobní problém. Sestřičky už to umí i mile  až na sestru s pracovním označením
"Stehýnko". Ta už asi jiná nebude...

Na nemocniční jídlo naprostá bomba!

15:00

Odpolední návštěva babičky a strejdy + kmotra v jednom byla super. Přijela zrovna, když bobek usínal. Jak je uviděl, ožil jak hračky v Toy story a měl najednou energie na rozdávání. Skákal, stál, zkoušel chodit  odrážel se, hrál si se vším, co mu přišlo pod ruce a byl prostě happy. 😊😊😊

Dostala jsem od Jirky Gydýška (tygra) do sbírky a on mi ho krade... 😁

Návštěva nám odvezla i taťku a 2 dny ho teď budem muset oželet... Ale co se dělo pak. Dítko unavený, dostalo prso a usnulo. Říkám si super, dám si sprchu, odpočnu. A ejhle. Po 5 minutách vzhůru s mega pláčem až hysterií. Nebyl moc k utišení. Zabíralo jen chození, tišení, objímání a maminčina náruč. Ale zkuste to cca 4 hodinky tahat skoro 10 kilovou neposednou činku. Prostě dobrá posilka a zdarma! Do toho si nevrle tahal obvaz, asi už ho to bolelo, svědilo, kousalo a bůh ví, co ještě dalšího. Takže brzo šel pryč.

Sice bez úsměvu, ale novej Joník už se nám rýsuje :)

Moje nervy na tom byly o poznání hůř a dlouho jsem se rozhodovala, zda říct sestře o Paralen. K 20. hodině přišel jeho čas. Nezabral tak, jak jsme čekali. Zabrali až Přátelé v TV, meloun, dovádění s mamkou, opláchnutí a blbinky před zrcadlem. Takže cca ve 22 hodin úspěšně uspáno. Asi se mu zdály zlý sny, ve 22:20 opět vzhůru s pláčem, i když jen na chviličku. Holt sprcha bude pozdějc. 

 Myslím, že i spousta velkých chlapů by s tím měla problém... 

Abych ten dnešek zakončila dobrou zprávou - HIV ani hepatitida se nepotvrdili, katetr už půjde zítra ven (jen blbě zavazí v třísle a láká k tahání), Jondelínek už vidí na obě oči, takže třikrát HURÁ! Asi ta Vaše podpora, držení pěstí a myšlenky na něj fungují, DÍKY za to! ❤

Dobrou noc a hezký sny všem.

S láskou 

K&J