STUDIUM NA MATEŘSKÉ - výhody, nevýhody, rady, tipy, srovnání

Vzdělání je pro mnoho lidí důležitým měřítkem. Nemyslím jen měřítkem inteligence, potencionálu, ale i hodnotového systému. Pro jinou skupinu lidí je to jen jakási povinnost, kterou si odbyli na základní škole, maximálně na střední. Vysoká škola byla dříve brána jako něco navíc. Ne každý měl na to vystudovat vysokou školu. Byli to hlavně studenti gymnázií a středních odborných škol s dobrým prospěchem. Dneska se tyto rozdíly více méně stírají a vysokou školu zvládne vystudovat skoro kdokoliv. Je jen otázkou, zda za to můžou vysoké školy samotné nebo spíš jejich studenti?


Tahle fotka se mi hrozně líbí. Ukazuje totiž moji mantru. I cesta je cíl. A moje cesta je nekonečná. Nemá ani konec, ani začátek. A je jenom na mě, jakým směrem se po té cestě vydám.

Jak to bylo se studiem u mě?

Upřímně ani já sama jsem si na střední škole nedokázala představit, že budu někdy studovat na VŠ. Byla jsem na střední škole z donucení. Naši měli velké finanční problémy, tak nepřipadala škola sportovního zaměření, kde se platilo školné a bylo třeba pořizovat finančně nákladné vybavení, vůbec v úvahu. Proto jsem si musela vybrat ze středních škol v Blansku. A to buď gymnázium - těžké přijímačky a hodně matiky (a to není moje silná stránka!), nebo střední odborné učiliště (tam to bylo zase moc lehké a asi by mě ani nebavilo být číšnicí, kuchařkou, programátorka CNC strojů nebo nástrojařkou. Taky připadala v úvahu střední zdravotnická škola - ale sebe jsem si jako zdravotní sestru nedokázala představit. Obchodní akademie byla poslední možností - jo zase matika, ale prý to není tak hrozný jako na gymplu. A tak jsem zkusila přijímačky na nově otevřený obor Ekonomické lyceum. Co Vám budu říkat, nebavilo mě to už jen pro to, že jsem tam byla z donucení. Bavila mě tu jen čeština, trochu angličtina (díky našemu učiteli), zeměpis, ekonomika a právo. Těšila jsem se na třeťák na humanitní předměty jako základy společenských věd a psychologie (to byla moje parketa a bavilo mě to). Co jsem ale neměla ráda byla matika, účetnictví, daně, fyzika a biologie s dějepisem (taky díky našemu učiteli). Byla jsem tehdy holka bláhová, byla jsem zamilovaná, věřila jsem, že po střední se odstěhuju za svým klukem na Jižní Moravu, půjdu hned po maturitě pracovat a vysoká škola mě ani nenapadla. Vyučující a i spolužáci to víceméně nechápali a divili se, proč nejdu přijímačky na výšku aspoň zkusit. Kdo mě zná, tak ví, že jsem hlava tvrdohlavá a prostě jsem si ani jednu přihlášku na VŠ nepodala. No a co se nestalo, chvilku před maturitou jsme se s mým tehdejším klukem rozešli (maturitu jsem s odřenýma a dvěma čtyřkama udělala - u mamky jsem to pěkně schytala, co si budem povídat, čekala, že má doma chytřejší děvče), takže stěhování ani práce se nekonala a já byla tak trochu namydlená. Práci jsem si samozřejmě hledala v jiném městě, než kde jsem po maturitě zůstala u našich. Přišla nová láska a ta mě vlastně dokopala k tomu, jít ještě studovat a práci odložit. Zkusila jsem tedy jazykovku a rok tu přečkala. No a když se blížily státní závěrečný zkoušky, bylo po lásce a díky rozchodu jsem se nebyla schopná učit a tak jsem ty zkoušky prostě neudělala (asi nějaký osud s rozchody před důležitýma zkouškama nebo co ;-) ).


A co dál?

Kdo čekal, že jsem nastoupila do své první práce, se mýlil. Zkusila jsem si podat přihlášku na VOŠku, protože na VŠ jsem si tolik nevěřila. A to právem. Měla jsem dvě přihlášky a to na Masarykovu univerzitu - učitelství pro 1. stupeň a na Univerzitě Palackého v Olomouci - učitelství českého a anglického jazyka pro 2. stupeň a SŠ. Kdo někdy slyšel slovo TSP ví, že pro mnoho budoucích studentů je to zabiják, síto a nepropustný test, na který se sice dá připravit, ale není to pro každého. Asi patřím mezi ten typ lidí, kteří to prostě nedávají, protože právě na TSPčkách jsem vyhořela. Ani nechtějte znát můj percentil, to byste se smáli ještě týden. :-) 

Nastoupila jsem teda na VOŠ do Litomyšle na obor Předškolní pedagogika. Poprvé jsem se odstěhovala od našich, měla jsem konečně svůj život, cítila se dospěleji, samostatněji a škola mě neskutečně bavila. Byla to sice chvilkama dřina (hodiny za klavírem ve svým volným čase, protože jsem na hudebku prostě kopyto, trápení se se štětcem, uhlem a hlínou v ruce, když výtvarně nadaná taky nejsem), ale vyplatilo se. Ve druháku už jsem cítila, že nejsem 100% využitá, nebo jak to říct a tak jsem si začala hledat práci učitelky v mateřské škole. A podařilo se, třeťák jsem si teda dodělávala už dálkově a přitom pracovala na plný úvazek. Konečně něco, co mě bavilo, naplňovalo a dalo se to skloubit dohromady. I přes to, že jsem byla v prváku a ve třeťáku vážně nemocná a půl roku jsem více méně vypadla ze studia i práce, jsem školu dokončila a byla přesvědčená, že chci minimálně zkusit přijímačky na VŠ.


Jak to šlo na VŠ?

Ve své první práci jsem byla pouze jako záskok za mateřskou, takže jsem si brzy hledala druhou práci. V mezičase jsem zkusila přijímačky na jedinou vysokou a to na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. A ejhle, ono to vyšlo. :-) A tak jsem byla mezi cca 30kou vyvolených a studovala jsem dál dálkově Učitelství pro MŠ další 3 roky. Studium mě obsahově bavilo hodně, horší už to bylo se školou samotnou...

Srovnání Bc. studia ve Zlíně a  navazující Mgr. studium v Olomouci

Studium ve Zlíně po vlastní zkušenosti absolutně nedoporučuji. Setkáte se zde s neprofesionalitou, s nelidským chováním, překládají Vám pouze hotové teoretické poznatky, které jsou často mimo praxi a nejsou aktuální a díky převaze vyučujících ze Slovenska se týkají právě spíše pedagogiky na Slovensku. K dětem se vlastně ani nedostanete, výkazy z praxe jsou Vám opravovány jako chybné, ale konstruktivní zpětné vazby se prostě nedočkáte, ani kdybyste prosili na kolenou. Hlavní problém je, že obsah učiva je sáhodlouhý, ale nepřipraví Vás na SZZ ani na 50% na SZZ.
V Olomouci dostanete na každou otázku odpověď. Teorie plynule navazuje na praxi. Po studiu se budete orientovat v legislativě, budete chápat vliv minulosti a pochopíte spoustu věcí, které Vám mnohdy přišly zbytečné. Připraví Vás jak na praxi učitelky, tak ředitelky MŠ. Dostane se Vám spoustu AHA momentů, které Vám poskládají mozaika a ani dvě SŠ Vám toto nedají. Musím říct, že ty dva roky na UPOLu mi daly mnohem víc než 3 roky ve Zlíně.

Studium s dítětem

Tady budu asi celkem stručná. Plánovali jsme miminko. Tím stylem, že ke státnicím půjdu ve dvou, abych to dala. Dva jsou víc než jeden. :-) A ono to klaplo. Takže první Bc. státnice jsem zvládla těhotná. V září jsem nastoupila do Olomouce, spoustu zkoušek jsem dala v předtermínech, před prvním zkouškovým jsem porodila (termín na Vánoce se hodil), v šestinedělí jsem se učila na zkoušky a pokračovala dál. Všechny zkoušky na poprvé a pak už to tak nějak plynulo skoro samo.



Moje rady pro studium na VŠ na mateřské:


  1. Udělejte si plán a ten dodržujte - pokud víte, že se sami nedokážete příliš motivovat, vyvěste si plán třeba na nástěnku, na dveře nebo na lednici, ať jej vidí i další členové domácnosti. Budou se Vás tak ptát, jak zvládáte a vy budete mít "trenéra" v zádech.
  2. Plánování začínejte od nejvíc důležitých po méně důležité úkoly - úkoly je nejlepší plánovat rovnou s datem, ať máte na sebe bič. Buďte k termínům nekompromisní a berte je důležitě jako úkoly v práci.
  3. Těžké úkoly zpracovávejte přes den, lehčí seminárky zvládnete i s mírnou únavou večer nebo v mezičase při kojení. Vybírejte si témata seminárních prací podle toho, co Vás baví, čemu se věnujete, v čem máte praxi. Bude tak pro Vás snazší sehnat si příslušné zdroje, dokázat se vyjádřit k tématu a spojit teorii s praxí.
  4. Skripta si stahujte do mobilu nebo tabletu a při kojení nebo uspávání si je můžete číst. Na učení je vždycky málo času, ale na mateřské ještě o dost méně. Proto je třeba hledat skulinky, kdy se učení, pročítání a přípravě můžete věnovat.
  5. Skripta si při učení na těžké zkoušky berte na WC, na procházky s kočárkem, na cesty MHD - zkrátka všude, kde to jde a kde je čas.
Je dobré mít někoho, kdo na tom bude podobně jako vy. Vzájemně se budete podporovat, postupvat, pomáhat si. Nebo někoho, kdo nad vámi bude držet pomyslný bič, pomůže Vám ohlídat termíny, popožene Vás, když je třeba a poradí (víc hlav víc ví).

VÝHODY studia na mateřské

- tím, že nechodíte do práce, se můžete studiu věnovat i dopoledne, kdy je Váš mozek nejvýkonnější
- malá miminka hodně spí, takže máte celkem dost času jak pro sebe, domácnost, rodinu, tak i na učení něco zbyde
- zjistíte, kdo je opravdu Váš kamarád, který Vám pomůže (s hlídáním, s půjčením knih, s tiskem skript, s výrobou pomůcek apod.)
- nebudete mít velkou časovou proluku mezi jednotlivými stupni vzdělávání
- opadne efekt, který se dostaví na mateřské u většiny matek - nepřijdete si nevyužitá
- studiem si zvyšujete svoji kvalifikaci, investujete do své budoucnosti, která tak může být lepší než aktuální situace
- díky Vaší studijní vytíženosti se prohloubí vztah především mezi tatínkem (a to je výhoda nejen při studiu) a dítětem, ale i ostatními členy rodiny

Když hlídá táta :-D

NEVÝHODY studia na mateřské

- budete se muset vzdát některých koníčků, káviček s kamarády a občas i pár hodin spánku
- studium se stane zkouškou Vašeho partnerského vztahu, ale i vztahu s celou rodinou
- zjistíte, že spousta kamarádů se pouze tvářila jako Vaši kamarádi (to je ale výhoda nevýhody ;) )
- perfektně uklizená domácnost, ručníky srovnané do komínků dle odstínů, vyžehlené prádlo každý týden pro Vás už budou známé jen z filmů
- svoje oblíbené knihy budete muset dát na chvíli stranou, nahradí je odborná literatura, články, skripta, časopisy,...  o to víc se ale na ně budete těšit, až bude po zkouškách ;)

S úsměvem jde všechno líp. I studium na vysoké. :)

Jak probíhalo moje studium na VŠ při mateřské

Nebudu tvrdit, že to bylo jednoduché, když nebylo. Ale musím říct, že čím dýl studuju, tím víc mě to baví. Právě proto mi ta dřina nepřišla tak velké. Takhle je to ale v mém životě se vším. Co mě baví, čemu se dlouho a s radostí a láskou věnuju, jde skor samo. V tomo případě jsem se nevyhla odmítání návštěv, výletů, spánku a dalším aktivitám. Ty holt musely na čas stranou. Ale vyplatilo se, všechny zkoušky jsem zvládla napoprvé a "odměnou" mi byl červený diplom a samá "áčka". Vždycky mi všichni tvrdili, že na známky se Vám nikdo nedívá. Ve školství je to ale asi trošku jinak. Už u třech phovorů se mě ptali jak na studium, tak na státnice, na otázky, na konkrétní věci. ;)
Jinak jsem jen potřebovala mít svůj časovej plán, vědět co chci a proč a v hlavě už to přepne samo.

Cestování už beru jako náš každodenní chleba. Cestujeme za babičkou, na nákupy, ke kamarádům a známým, za prací, prostě kamkoliv je třeba a kam chceme. Bez nosítka a pomoci jak mojí rodiny, tak často úplně náhodných kolemjdoucích (např. pomoc s kočárkem do vlaku, který má dveře užší než Váš kočár, hledání hračky pod sedadlem, apod.) bych to ale nezvládla.


Takže zvládnout se to dá i při práci na částečný úvazek, se skoro nulovým hlídáním, bez auta, odkázaná na MHD a další veřejnou dopravu, při kojení, vaření domácích příkrmů a věnování se dalším zájmům ve volném čase.


"Když se chce, tak všechno jde."

 

TIP NA ZÁVĚR

Dřív, než si podáte přihlášku na VŠ, zvažte všechna pro a proti. Nejraději si je sepište. Buďte u toho realističtí, nemažte si med kolem huby. Své představy sdělte rodině, vyslechněte si jejich rady. Zkuste zjistit zkušenosti studentů jednotlivých fakult a oborů, kteří Vám sdělí interní informace a dají Vám tak reálný pohled na to, jak studium opravdu probíhá. Vždy mějte na paměti fakt, že vše děláte nakonec jen a jen kvůli sobě.
Pak už jen dejte na svoje vlastní pocity. Ne každému dálkové studium sedí. To, co se daří Vaší kamarádce nemusí sedět zrovna Vám. 

Přeji Vám, ať už se rozhodnete jakkoliv, ať je Vaše rozhodnutí to správné. Ať je to rozhodnutí, kterého nebudete v budoucnu litovat.

S láskou Kam.








Komentáře

  1. Musím říct, že naprosto skvěle napsané. Sama jsem teď na mateřské a nad tím, že bych začala studovat dost uvažuji. Na vysokou bych si ale asi netroufla. Docela mě ale láká studium MBA Nedávno jsem se o tom dočetla a myslím si, že něco takového by pro mě bylo úplně ideální.

    OdpovědětVymazat
  2. Jako podle mě se to dá, ale je tam třeba velká podpora partnera. Alespoň takhle to říká moje žena, která během těhotenství ještě dodělala státnice, i když se na to chtěla vykašlat. A je teda pravda, že já jsem se občas staral úplně o všechno. Na jednu stranu bylo fajn to, že byl zrovna Covid 19 a ona měla hodně přednášek online. Vlastně drtivou většinu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky